HISTORIE ALEJÍ
Jednu z nejstarších zmínek o plánovité výsadbě a ochraně dřevin najdeme z let 2357 až 2256 př.n.l. ze starověké Číny. Zde byly za vlády císaře Yana osazovány v hornatých částech říše kraje silnic ovocnými stromy. Ty kromě osvěžení, poskytovaly poutníkům i lepší orientaci v krajině. Osázení starověkých cest se také objevuje například u cest v Egyptě. U liniově vedených pouštních tras měla jejich výsadba význam především orientační.
Výsadby silniční zeleně měly také důvod reprezentační jak tomu bylo například u
Zvláště pečlivě byly osázeny cypřiši, piniemi a olivami římské silnice na které často navazovali rozsáhlé háje s obětními chrámy. Také informace přivezené Marcem Polem z období 1274 – 1291 potvrzují, že za vlády Kublaje Chána bylo nařízeno osazovat okraje čínských silnic stromy. Pro tuto výsadbu byly požadovány stromy s větší košatostí korun, aby umožňovaly lepší orientaci v krajině.
Přestože se nám z těchto dob nezachovaly písemné dokumenty o ochraně takto sázených dřevin, je zcela zřejmé, že samotný příkaz vládce na jejich vysázení byl současně příkazem pro jejich ochranu.
Výjimečné postavení silniční zeleně podél čínských cest ostře kontrastuje se stavem na evropském území. Vyjma případů kdy byly osázeny krátké úseky cest vedoucí k panským sídlům, lze zmínit pouze alejovou výsadku realizovanou z pyramidálních italských topolů – Populus nigra italica podél tzv. „ napoleónských silnic“, které tvořily hustá stromořadí sloužící k orientaci za nepříznivých povětrnostních podmínek a v noci.
Rok 1714
Jedna z prvních vyhlášek, která zajišťovala ochranu konkrétních stromů. Tou byl patent chránící lipovou alej mezi Pražským hradem a Královskou oborou v Bubenči.
ŽIDŮ JAN, (2012) Historie právní ochrany stromů se zaměřením na Českou republiku - Středoškolská odborná činnost